Miličíves

TEHDY PRO TO NEBYLO POJMENOVÁNÍ...  

pozorování 1.druhu, rok 1938, mapa: (U-001)

Bylo by opravdu neodpustitelnou chybou neseznámit s případem, který zatím můžeme považovat za nejstarší konkrétní svědeckou výpověď o pozorování UFO nad Československem. Datuje se totiž do roku 1938, tedy do doby, kdy ještě pro tyto úkazy nebylo pojmenování. Zaslal jej pan S. K. z Milíčevsi. Sám se představil: <Mám za sebou dvacet let práce leteckého meteorologa v Čs. armádě v letech 1950 - 1970. Byl jsem i aerologem radiosondážní stanice. Dívat se na oblohu, za to jsem byl placen. Již nikdy jsem ale podobný jev neviděl a nebyl mně hlášen ani podřízenými. Roky 1971 - 1990 jsem prožil na drenážích. Nyní jsem byl rehabilitován a povýšen do hodnosti podplukovníka v. v. Píšu to proto, že celou svojí životní prací a osobou ručím za pravdivost zprávy, kterou vám přikládám.>   

Z této velmi podrobné zprávy nyní vyjímáme to základní. <V době pozorování, 7. 10. 1938 asi v 5.50 hod. SEČ, mi bylo devět a tři čtvrtě roku. Ale zážitek je to na celý život... Pozorování předcházela na horizontu vzdáleném asi 1,8 km kolísavá červená záře, připomínající nejdříve červánky, později požár. Tato záře pak provázela objekt po celou dobu letu. Obzor tehdy silně zrudl, nad ním se během okamžiku objevila ještě červenější obrovská koule. Rozběhla se horizontálně, oddělila se od obzoru a rychle se začala přibližovat. Barva přecházela z červené do oranžové. Vidím přesný kruh, žádná nepravidelnost, směřuje téměř na mne. Vybíhám kolmo na směr letu. Zaujímám polohu mezi silnicí Slatiňany - Milíčeves a řekou Cidlinou. V duchu si říkám: To je balón. Pozoruji, že koule mění směr asi o třicet stupňů a stáčí se vpravo k jihu. Zdá se, že směřuje k lesu. Pohled do té výrazně oranžové barvy, kterou nyní má, je příjemný a oči neunavuje. Povrch koule se nezdá být úplně stejnorodý, konkrétní tvar čí kresbu nelze rozeznat. Koule však nedopřává mnoho času na pozorování snad 15 - 20 sekund. Vzápětí vidím, jak se ke mně blíží rudá záplava, která zachovává původní směr a vypadá jako běžící stín po terénu. Vidím krajní domky blízké osady, jak se koupou v rudé záplavě. Uvědomuji si, že jde o záři, kterou jsem zatím při pohledu na kouli nevnímal. Záře letí velmi rychle. Vzápětí mne obklopuje ze všech stran. Vše vidím normálně, ale jako přes červený filtr. Světelnost se asi o polovinu snížila. Koule zachovává svůj nový směr, je téměř na mé úrovni a zjišťuji, že ta červeň je slabě kouřově (černě) zabarvena. Změny tlaku a teploty nepozoruji, ani žádné zdravotní potíže. Pak vidím, že do té červené záplavy, do toho červeně vnímaného světa, se začínají zvolna točit šedočerné paprsky, které jsem si nazval „pádla". Točí se doleva. Vidím jejich konce pět až šest metrů před sebou. Jsou zaoblené. Jsou to velmi tenké laloky, těžko nebo vůbec neprůhledné, široké asi 25 cm. Přicházejí zezadu, pod úhlem třicet až čtyřicet stupňů stoupají a mizí z dohledu. Mezi jednotlivými laloky vidím občas červeně krajinu, což mne uklidňuje. Znovu a znovu se točí další „pádla". Při pohledu vzhůru již není koule vidět, pouze červenočerná záře zvýšené intenzity, kdy již objekt nelze dohlédnout. Točení se zrychluje. Krajina probleskne jen tu a tam, na zlomek sekundy získávám dojem, že se přidávají i paprsky, které se točí v opačném směru. Oči registrují již jen absolutní černo. Uteč, bleskne mně hlavou. Nohy kupodivu poslouchají, terén znám, a tak po paměti prchám. Ten den bylo jasno, teplo, bezvětří, dobrá dohlednost. V jaké vzdálenosti jsem začal normálně vidět, dnes již nevím. Zalehl jsem za jasan u silnice a posléze dal hlavu ke kolenům. Zaslechl jsem slabé, velmi slabé bzučení. Rozhodl jsem se počítat do sta. Vydržel jsem do sedmasedmdesáti a podíval se. Koule se nachází přímo proti mně na jihu, těsně nad východním okrajem osady, pohybuje se plynule východním směrem. Je bledší, vzdálená 1 - 1,5 km a zdá se, že má i větší výšku. Sleduji její majestátní pohyb asi 90 sekund, než zmizí za vrcholky stromů. Když koule odplula, šel jsem opačným směrem po silnici a stále se ohlížel. Již se nic neobjevilo. Asi po sedmi minutách začalo vycházet slunce.> Zdá se, že událost, kterou prožil tento svědek, v něm musela zanechat velmi silný dojem. To by mohlo vysvětlit i některé pochybnosti o tom, jak si po tolika letech vzpomíná na tak přesné časové údaje a řadu dalších detailů. Na celém případu nás však zaujalo především to, že svědek se domnívá, že v místech, kde snad prolétla záhadná koule, došlo k poškození lesního porostu a snad i k degeneraci a mutaci stromů. Už sám tento fakt by se mohl stát předmětem dalšího výzkumu.

Zdroj: UFO i v Čechách i na Slovensku